Sociální péče na jednom úřadu SSP na Blog.cz

Vážený pane,

dovolte mi, abych se na Vás obrátila s několika podněty, které se týkají nového systému sociálních dávek. Jste jeden z mála, který otevřeně systém kritizuje a do očí jste řekl panu ministru Drábkovi, že lže, což je svatá pravda. Velice si vážím Vašich snah o změny, jste opravdu bojovník a proto ve Vás vkládám své naděje, že pokud to bude jen trochu možné, zastanete se malých úředníků.

Od roku 1998 pracuji na státní sociální podpoře a ještě do nedávné doby jsem chodila do práce ráda, což nyní bohužel už není pravdou. Naše situace se zhoršila již od ledna 2009, kdy jsme jako zaměstnanci byli z obcí převedeni pod Úřad práce. Finančně jsem si pohoršili, neboť závazky, které vyplývaly z kolektivních smlu a měly po dobu dvou let platit i po přechodu zaměstnanců nebyly splněny vůbec (např. měsíční příspěvek do penzijního fondu, čímž jsme byli ošizeni o 12000,- K4 za 2 roky). Pro zaměstnance státní správy to nejsou zrovna malé peníze. Odměny pod novým zaměstnavatelem nejsou ve srovnání s tím předchozím vůbec srovnatelné. Platy po celé tři roky pouze klesají, stále se přehodnocují a znovu klesají. Od 1.1.2011 se plošně snížily platy ve státní správě o 10%. Bylo nám řečeno, že jsou dvě možnosti, buď snížit všem plat, nebo 10% lidí propustit, opět jsme jako ovce přikývli na snížení. Od 1.4.2011, kdy vznikl Úřad práce ČR je ještě hůře. V květnu 2011 platy klesají znovu (přehodnocení tříd a nové zařazení). Od 1.8.2011 byla na našem pracovišti propuštěna třetina zaměstnanců. Takže od ledna a května pokles platu a ještě za mnohem více práce, protože za ty propuštěné se dělat musí. Aby toho nebylo málo, od září 2011 opětné snížení platu - každému se ubraly dva stupně z praxe. Od května 2012 se platy opět budou přehodnocovat a vzhledem k předchozím zkušenostem určitě ne směrem nahoru. Na řadových zaměstnancích se šetří, jak se jen dá a když si pak přečteme, že za nefunkční reformu a programy byli na ministerstvu vyplaceny statisícové odměny, je to k pláči.

To, co se děje od ledna letošního roku, je opravdu lidí nedůstojné. Opět příklad z našeho pracoviště. Pod obcí pracovalo v agendách, které pod nás přešly, 14 zaměstnanců. Prapodivným výpočtem bylo stanoveno, že stačí, pokud přejde lidí šest. Fyzicky ovšem přešli pouze dva pro tělesně postižené občany, jedna pracovnice jen papírově neboť byla s rizikovým těhotenstvím v pracovní neschopnosti. Na hmotnou nouze se přijali tedy tři noví zaměstnanci, kteří ovšem ve zkušební době odcházejí (po zkušenost s poměry, jaké tam panují). Program, se kterým pracuji je nedokonalý, ale to už všichni, kromě našeho pana ministra vědí. Nástupní plat mají cca. 11000,- Kč čistého (po zkušební době možná 13000,- Kč) a za ty peníze jsou povinni si nechat líbit od "sociálně slabých občanů" nedůstojné nadávky, každodenní křik a výhrůžky jim i celé rodině, pokud těmto občanům nevyhoví. Je to nemotivující, když za tyto peníze vstáváte denně do práce a lidem, kteří by za minulého režimu byli zavřeni za příživnictví se vyplácí nemalé peníze za nic a kteří umí jen řvát a ponižovat Vás. Ano, nejsou všichni stejní, ale minimálně polovina žadatelů o dávky v hmotné nouzi jen využívá systém, protože proč by se namáhali pracovat, když jim stát dá víc peněz na jejich potřeby, než zaplatí úřednici, která jejich žádost vyřizuje a ještě si za to na ní mohou otevřít pusu. Je to ostatně důvod, proč nám všichni lidé z hmotné nouze po zkušební době odchází. (…)

A jsme opět u toho, na zaměstnancích se šetří, ale na lidech, kteří nedělají nebo pracují na černo a státu neodvedou nic, se opravdu nešetří. Rozhodně se nedá říci, že bych neměla sociální cítění, to bych nemohla tuto práci tolik let vykonávat. Když vidím člověka, který se ne svojí vinou dostal do potíží, jsem schopna pro něj udělat vše i nad rámec svých povinností, ale parazitování na státu mi opravdu vadí.

Navíc nápad, na jednu chodbu soustředit maminky s dětmi, žadatele se zdravotním postižením a problémové občany v hmotné nouzi, to snad musel být výplod ne zcela zdravého mozku, je to katastrofa.

Další skutečností, o které bych Vám chtěla napsat je porodné a rodičovský příspěvek. Proč porodné dostávají pouze takzvaně sociálně slabí? Maminka, která do porodu odpracovala několik let a přispívala do státního rozpočtu, nedostane nic. Průměrná rodina v našem státě má dvě děti a to by stát určitě tolik nezatížilo. Vždyť bylo porodné vnímáno i jako poděkování státu za nového občana. Takto děkujeme pouze maminkám, které nepracovaly a také těm, které jsou našemu státu jen přítěží. Jak jinak si vysvětlit, že osoby, které mají na našem území povolen pobyt za účelem práce a na cizinecké policii příjem musí prokazovat, pro naše účely žádný příjem nepřiznávají. Tak vesele vyplácíme porodné prakticky každé cizince, která našemu státu nic nepříspívá. Ještě horší je to s rodičovským příspěvkem, kdy každá výše uvedená cizinka od našeho státu dostane 220000,- Kč aniž by pro náš stát byla přínosem, nehledě na to, že po dobu čerpání rodičovského příspěvku za ní i její dítě stát hradí zdravotní pojištění.

Když si toto všechno uvědomíme, je nám všem, co jsme zasvětili svůj pracovní život v sociální oblasti, z toho všeho smutno. Pokud bude takto pokračovat degradace naší práce, nezbude nám nic jiného, než odejít. Naše práce je úzce specifická, za svoji dlouholetou kariéru v této oblasti jsem se přesvědčila o tom, že ne každý tuto práci zvládne, pochopí a naučí se jí. Musí ji vykonávat s láskou, ale také zodpovědně a trpělivě.

Uvědomil si vůbec někdo, že stát může fungovat pouze za předpokladu, že pro něj budou pracovat loajální, spokojení a fundovaní zaměstnanci? Díky výše uvedeným faktům jsme ale stále degradováni a o spokojenosti se nedá vůbec mluvit.

Omlouvám se, že jsem se tolik rozepsala, původně jsem chtěla jen stručně, ale jsem toho všeho plná a troufám si říci, že takto znechuceé jsou i moje spolupracovnice - stará garda státní sociální podpory - je nám všem kolem padesátky a jedna matka samoživitelka, táhneme to spolu v jednom složení již léta. Pokud by se už psychický tlak nedal vydržet a naše platové podmínky se opět zhoršily a nezbyde nic jiné, než dát výpověď, nastupuje další trest a to při výpovědi ze strany zaměstnance - mnohem nižší podpora v nezaměstnanosti. Já osobně mám již odpracováno přes 30 let a ani toto mi nepřijde spravedlivé.

Bude-li to ve Vašich silách, zastaňte se obyčejných řadových státních úředníků, všichni bychom Vám byli vděční.

Podpis.

Dneska Romka. Na chlapa ťuťuňuňu. Miláčku sem. Miláčku tam. Cukrkandl hadr. A pak mi v kanceláři povídá: "Prosím Vás, teď si budeme podávat příspěvek na bydlení za další čtvrtletí a chtěla jsem se zeptat, když teď nebudeme bydlet spolu, tak můj manžel nebude počítán jako společná osobu v domácnosti? Že?" Takže ženská přepíše manžela na jinou adresu, budou si tam ale spolu bydlet dále a ona bude od nás dostávat větší příspěvek na bydlení. A kdyby se to dělo jednou.

Podobně další klientka. Přinese si nájemní smlouvu. Že je sama s dítětem. Bez prostředků už skoro typicky - cizinka ze země bývalého SSSR s trvalým pobytem - s řidičákem sedm tisíc. Sleduji nájemní smlouvu. Že prý s malým děckem nemají co jíst, protože nemá jiný příjem. Mají nás snad za úplně blbé? Nájemní smlouva datovaná rok zpátky. Na devět tisíc korun. Nájemce je osoba se stejným příjmením. Ptám se, to vám pronajímá nějaký příbuzný? Prý ne, to je náhoda. A jak jste tedy vyžila se sedmi tisíci, když nájem máte devět tisíc korun? A zase začala kroutit hubout - no víte, já měla něco naspořeno. Teď jsem prodala auto.

A takových tam chodí za celý den desítky.

Proč neexistuje žádný kontrolní orgán? Proč? Nedávno byly dvě kolegyně hmotné nouze zna návštěvu u jistých klientů. Co patnáct let nepracovali. Na kontrolu. A co tam? Byt vybavený, že byste čuměli. Plazma televize. Domácí kino. Tři notebooky. Všichni nohy na konferenčním stolku. Cigárko. Pohoda. Patnáct let bez práce. Co to je zatraceně za systém? Proč neexistuje páka, která by je přinutila věci prodat. Dávky strhat?

Přitom mám jednu klientku, sedmdesátiletou paní, co celý život poctivě pracovala, teď má důchod sedm tisíc z které sotva poplatí nájem a nemá ani těch pitomých třicet korun na doktora. Celou zimu chodila v obyčejném světříku, protože neměla na bundu, kdybychom se jako kolegyně nesložily a nepřinesly ji z domácích přebytků něco k oblečení. A víc peněz ji dát nemůžeme, protože má vedlejší příjem (kvůli onoho důchodu se jí počítá životním minimum tři tisíce. Dostane tisíc korun příspěvek a víc nemá nárok). Je mi těch babiček líto. Co jedí suché rohlíky a bojí se i rozdrobit ptáčkům. Dneska mi akorát volala, že ji zvedli účet na telefon a nemá na jídlo. To člověka rozčiluje. Jak s tím má člověk vyjít, když vidí lidi celí život na sociálních dávkách s příspěvky v řádech desítek tisíc za rodinu.

Před jistou dobou se nám ozvali reportéři nejmenované TV, že by s námi rádi udělali reportáž na téma, jak tady cizinci zneužívají sociální systém. Mají tady vlastní firmy, z kterých nevykazují zisk. Nemovitosti, které si navzájem mezi sebou pronajímají a nechají si inkasovat od státu příspěvek na bydlení (který jim ty přemrštěné nájmy proplácí) atd. Nevím odkud splašili několik případů, na kterých chtěli tyto nám dávno ZŘEJMÁ fakta ukázat. A nás jako úřad SSP požádali, zda bychom se k tomu nemohli nějak vyjádřit. S podmínkou mutovaných hlasů a rozostřené kamery, abychom nemohly být nijak postižitelné. Souhlasily jsme. Koneckonců zneužívání sociálního systému a ignorace odpovědných míst (jenom nic neprofláknout před veřejností, neohrozit svojí zahřátou židličku s nadprůměrným platem) je věc, která už nám leze krkem. Když člověk vidí protékat desítky milionů úřadem vstříc k lidem, jež jsou ty nejposlednější, které by měl nějaký sociální systém podporovat. Co dvacet let nepracují, nechají si hmotnou nouzí proplácet účtenky za nábytek, oblečení, elektrotechniku (aby měli vybavení domácnosti luxusnější jak která pracující rodina). Člověk toho má po krk. A proč ostatně nezveřejnit fakta, která naráží na zákon, ale která se tají a tutlá, aby vedoucí neměli problémy?

Snad byste se ještě minulý týden v televizních novinách o tom doslechli. Neudělat reportéři zásadní botu - tj. nedotázat se generální ředitelky, zda se nechce k problému nějak vyjádřit. Takže jelikož paní není hloupá, podle klientky si dohledala náš úřad a sjela nás na tři doby, že pokud si chceme udržet místo, nikdo z nás ani nepípne. Že prý - a teď pozor - tady nejsme od toho, abychom zachraňovali svět

Takže když o něco později dole - po úředních hodinách - zazvonil reportér, že by se rád zeptal, jak zvládáme zpracovávat zadávané dávky, raději jsme ho vyhodily.

Nechceme zachraňovat svět. Chceme šetřit státní prostředky. Říct, jakým způsobem se tady hrubě zneužívá sociální péče, jak nespravedlivě plynou z rozpočtu výdaje neoprávněně vyčůraným lidem, když jsou na naše upozorňování odpovědná místa netečná. Aby nečeřila před veřejností vodu. V televizi se pan ministr sociální péče kasá, jak sloučením jednotlivých úřadů ušetřil na administrativě dva miliony korun, přitom jenom naším úřadem protékají desítky milionů měsíc co měsíc!

Tak jsem se dozvěděla, že úřednice prý nic nedělají. Je to vcelku směšné, leč chápu, že jde mezi lidmi o rozšířený názor. Abyste vnikly do práce dávkařky, rozhodla jsem napsat tento článek. Naše práce se skládá ze čtyř hlavních kroků. A to:

1.) práce s klientem (když přijde klient, máme povinnost poradit, na co má a nemá nárok. Co musí doložit. Jak žádost vyplnit, popřípadě mu pomoci, aby všem bylo formálně správně) a následné zadávání (tzv. nabírání) žádostí do počítače (kde čeká na kontrolu a schválení metodikem).

2.) vyřizování agendy dokumentů (dotazování se finančních úřadů, úřadů práce, cizinecké PČR, škol, kontroly výpisů důchodů atd. zda všechno doložené je skutečně pravdou).

3.) Pochopitelně všechny získané doklady (výpisy, žádosti, smlouvy) musíme elektronicky archivovat (skenovat), což je bod třetí. Samotná archivace (skenování) žádostí, dokumentů potřebných k přiznání dávky do elektronického archivu.

4.) zadávání příkazů k platbám. Vyřizování pošt (když vám přijde ze SSP obálka, od zformulování dopisu, tisknutí, lepení obálek, frankování a nošení na poštu je všechno naše práce)

Je směšné tvrdit, že úřednice SSP nemají nic k práci, zejména poslední dobu, kdy namísto dvou úředních dnů rozšířily ministr Drábek úřední dny na čtyři. Tedy od pondělí do čtvrtka může kdokoli kdykoli přijít, čímž je naše ostatní práce dost roztěkaná. Nemáme čas něco začít a skutečně dodělat, aniž by nás někdo rušil. Je to jako mít v práci kupu dětí. Neustále k nim odbíháte. Abychom vůbec papírování stihly (po propuštění 50% stavů), chodíme leckdy do práce o hodinu dřív a naděláváme neplacené přesčasy.

Teď dokonce ministra práce a sociálních věcí Drábek - po nesčetných stížností, že snížení počtu zaměstnanců nezmenšilo práci; stejně jako kritice reorganizačních snah MPSV - vyrukoval s požadavkem povinných víkendů. Nestíhají se archivovat (skenovat) dokumenty. Abyste rozuměli. Naprosto klíčový systém naší práce představuje software pro archivaci, s jehož pomocí elektronicky archivujeme veškerou agendu s žádostmi o sociální dávky spojenou (aby byla přístupna komukoli, kdykoli a vždy v elektronické podobě). Poslední léta plnil funkci zdatně starý OK Dávky, jež měl nahradit dva roky připravovaný OK System.

Problém byl, že nástupce starého archivovacího programu vykazoval desítky chyby, nedostatků a nepropracovaností, že když nám byl poprvé představen, vyvolal širokou nevoli. Vedle všech nepřehledností, vad, nedostatků (!!!) je neuvěřitelně pomalý a složitý. Což nebránilo program urychleně pustit do světa. V nejhorším období, když se zadávají roční přídavky a na bydlení, nefunkční a chybový program.

Už sama zkušební verze nefungovala. Program neustále padal, zahlcuje se, nejde na něm pracovat. Žádosti na skenování se kupí a program nehodlá spolupracovat. Pouhé vyloučení příjmu otce (když neplatí alimenty, nebydlí v jedné domácnosti s rodinou) ze žádosti stává se neřešitelným problémem na několik hodin.

Po opakovaných podávání stížností na kolikaterých "školení" odstavení starého programu odloženo nebylo. Starý program nám vypnuli středu 19. října. Od té doby jsme zkoušeli zadávat několikrát, vždy neúspěšně. Jednu pitomou školku, jindy hotovu za pět minut, spolupracovnice zadávala hodinu. Nakonec při snaze dohledat zadané žádosti nedopatřením hodinovou práci smazala. Dodnes nemáme možnost, jak schválené žádosti o sociální podporu zavést do systému.

V momentě, kdy se (v období snad nejrušnějším vůbec) kupí desítky žádostí, bez možnosti zpracování (evidování), vyrukoval ministr práce a sociálních věcí s požadavkem zcela úžasným! Nestačí, že už takhle máme čtyři dny týdnu úřední hodiny (a abychom stačily dozadávat žádosti, musíme chodit do práce buď dřív nebo zůstávat neplacené přesčasy), pracujeme za pětkrát snížený plat, s polovičním personálem (po propouštění) - teď budeme chodit ještě o víkendech, abychom zažehlili spuštění ukvapeného a nepovedeného systému, jenž podle šuškandy vytvářel nějaký ministrův známý.

Jestli někdo nabyl dojem, že úřednice vesměs relaxují u kafíčka a z přebytku nudy akorát buzerují a vrhají otrávené dršky široko daleko, měl by někdy práci dávkařky zkusit. Ráno si přivstat, abyste stihly zaarchivovat práci ze včera (neboť máte šikovně čtyři dny v týdnu úřední den a abyste zároveň seděla za kancelářským stolkem a o patro výš archivovala žádosti je jaksi nemožné), celý den vyřizovat neuvěřitelnou agendu dokumentů okolo, být tam pomalu napůl právník, a nakonec nadělávat neplacené přesčasy opět archivaci, abyste práci vůbec dodělali, do toho vám zablokují práci spuštěním nefunkčního systému a nakonec vás naženou do práce i o víkendech, abyste papírování vůbec dostali pod kontrolu, to za peníze, jež leckteří zběhlí lidé dostávají na dávkách ....

Psala jsem o případu, kterak po mě klientka s čtyřmi byty v osobním vlastnictví žádala sociální dávky (že nemá na jídlo). Jak mě rozhořčil na nejvyšší mez. A předevčírem se to stalo zase! (ačkoli ne ta stejná klientka a byty neměla čtyři nýbrž dva).

Přijde klientka. Ruska se zlatými šperky na rukou žádala příspěvek na bydlení. Bez práce. Bez příjmu. Ale má dva byty v osobním vlastnictví. Na otázku, z čeho žijí odpovídala, že ji podporuje syn. Ano. Určitě je nepronajímá načerno. Když ji položím otázku, jestli je nepřijde trapné zneužívat sociální dávky, které jsou pro chudé, hloupě se usmívá, že bych ji nejradši vyškrábala oči. Ta potupa, že musíte nabrat dávky člověku, který vám vědomě lže, že budete připlácet vlastníku dvou nemovitostí. Čemu se ale divím? Když náš systém k zneužívání přímo vybízí? Já se dozvědět, že mi jako Pražačce budou v Kutné Hoře platit 10 000,- za přepsání trvalého pobytu, neváhám.

Proč nelze vrátit zpátky zákon o příživnictví? Tři měsíce bez práce. Na úřadu sociální péče. Vyžije s padesáti tisíci ročně?. Zázrak? Šest měsíců neděláš? Proč? Z čeho žiješ? Nechceš doložit? Podezření z příživy. Jako Romové z Varnsdorfu. V Čechách berou sociální dávky, ale sbírají železo v Německu. Pro nás nedoložitelné jako vedlejší příjem. A i kdyby sbírali v Čechách, kdo se zajímá, jestli nemají zdroj vedlejší obživy? Před pár měsíců se o to pokusil Varnsdorf a Ústí nad Labem. Majitelé sběren měli povinnost zapisovat čísla občanských průkazů. Zjistilo se, že někteří si sběrem přijdou na několik desítek tisíc korun a sociální dávky jim sebrali. Dopadlo to tak, že majitelé dostali přes hubu.

V téhle republice nefunguje žádný kontrolní orgán. A čím déle pracuji na SSP, mám pocit, že úmyslně. Proč neexistuje jakákoli koordinace s cizineckou policií. Abychom se mohli přesvědčit, zda zahraniční žadatelé SKUTEČNĚ vydělali alespoň čtyřicet tisíc ročně.

Na co jsem ale nejvíc alergická? Na neustálé vyplácení rodičovských příspěvků, porodných a dalších všemožným cizincům.

Typický příklad. Je Ruska (Ukrajinka, Moldavanka, Bulharka, Rumunka, Srbka). Dva měsíce (!!!) tady má trvalý pobyt a už žádá o porodný? Běžná praxe z našeho úřadu. Ruska přijede navrzaná z východu, tady vrhne a hurá pro porodné, mateřskou. Otce neuvede tradičně. Aby na ní neměl alimenty. Ona byla uvedena jako samoživitelka. A měla větší nároky na dávky.

Jestliže neví otce, ať podá trestní oznámení za znásilnění, nebo ať otce dodá. Jinak nebude mít nárok. Co se stalo za fenomén, že ženské neuvádějí otce do rodných listů, aby vysomrovali na státu dávky a pak ho pokoutně nechávali vepisovat.

Minulý týden přišla klientka - Ukrajinka. S krátkodobým pobytem (vydaným, že tady osoba bude pracovat), žádá o podobné. Bohužel (bohudík). Bez trvalého pobytu, aniž tu pobývá minimálně 365 pět dní nemá nárok na nic. Když začala nadávat, že si bude stěžovat, nevydržela jsem a klientce vztekle odpověděla: "Povolení k pobytu jste dostala na základě práce. Ne, že se tady budete rozmnožovat za naše peníze." Zaskočila jsem ji.

Je vůbec k nevíře, jak se všichni s oblibou dožadují nadstandardních práv a jakmile jsou jim odepřena, neváhají psát stížnosti po všech stranách.

V počítači máme seznam hledaných osob. Kdyby náhodou nějaká hledaná osoba přišla, žádala o dávky, abychom zavolali policii, zdrželi ji a vyčkali jejich příjezdu. Zrovna minulý týden. Romka. Hledaná. Kolegyně je zdržela. Dole na ní čekal chlap. Pasák. Amant. Po pěti minutách a několika "renoncech" začala být Romka neklidná. Za nekonečných čtvrt hodiny ženská chtěla odejít. Naštěstí hlídka přijela, "sbalila" ji na schodech. Naštěstí. Možná by bylo nasnadě říct, že mnohem raděj bych byla, kdyby hlídce zdrhla. Vždyť muselo být jasné, kdože ji napráskal. A pak jejímu doprovodu stačí počkat si na nějakou z nás, až půjdeme domů, pověsit se na nás a pak nás někde přepadnout.

Ne. Vážně až ke mně půjde nějaká hledaná osoba, na nějaké volání policistů neberu zřetel. Jednak nemám povinnost ani pravomoc zadržovat v kanceláři kohokoli. A nebudu na sebe brát riziko, že se na mně někdo pomstí, aby utekl hnedky za hranice. Už vidím, jak bude naše policie schopná útočníka dopátrat. Když se na Ukrajině skrývají před českou justicí vrazi, mafiáni a jiní, určitě kvůli nějakému ublížení na zdraví budou mobilizovat veškeré síly.

Na kom se pak budu léčit? I toho hloupého ochrankáře nám zrušili.

Mlátit pěstí úřednice je už takhle možné.

Dnes ke mně přišla Ruska, Rusanda s žádostí o sociální podporu - přídavek na dítě. Příjem nevyplnila. Jelikož má tři děti (otce tradičně nevyplněného, aby nárok na podporu byl notně vyšší - nemusela dokládat jeho příjmy), ptala jsem se logicky, z čeho žijí. A Ruslana byla tak hloupá či naivní, že bez ostychu přiznala, kterak její druh má v osobním vlastnictví po Praze čtyři byty, které pronajímá.

Co mám s takovými dělat? Nic. I kdyby měla za druha Billa Gatese, oficiálně paní nemá příjem a žádný majetek, dávku jsme ji nuceni přiznat.

Vytkla jsem ji alespoň, jestli se nestydí žádat o dávky určené sociálně slabým, když musí mít příjem minimálně čtyři desítky tisíc (jak průměrkuji pražské nájemné). Ona jen ohrnula pysk, hleděla do stolu a trapnou otázku přešla mlčením.

Vůbec můžeme být rádi, že nevyužila soudobého trendu oblíbeného zejména (tím nechci přejímat žádná pejorativa) mezi romskou menšinou - na oko se zříci dítěte ve prospěch babiček (většinou) a vykřesat ze státní kasy navrch dávky pěstouna a dávky úhrady potřeb dítěte.

Je to k uzoufaní.

Nejsem závistivá. Ale vedle podobných případů mě zaráží, že na mé děti, které se tady narodili a my celý život poctivě platili do systému, přes "závratnost" našich manželských platů* nárok na sociální podporu nevzniká. Zato na našem úřadu dobrou polovinu žadatelů tvoří Romové, příslušníci ze zemí bývalého SSSR a Jugoslávie, Vietnamci a další pronárody. Ne všichni pochopitelně dávky zneužívají. Ale těch očitých případů je habaděj. Už jenom kolik po světě běhá rádoby svobodných matek (aby s partnerovým příjmem nepřekročili hranici vymezující nárok pro vznik dávek) ve vztazích na ,,psí knížku". Já osobně jich znám ŠEST (!!!). Šest párů s děckem žijícím na psí knížku, kde žena coby rádoby svobodná matka pobírá neoprávněně dávky určené ženám bez druhého příjmu.

Otázka do pléma: Jak byste reformovali sociální systém vy, aby se minimalizovalo zneužívání přídavků na dítě? A myslíte, že je víc svobodných matek nebo matek, co si na svobodné jenom hrají kvůli přídavkům?

--------------------------------

* s trochou štěstí někdy překročíme i tu hranici průměrného platu. Pochopitelně oba dohromady.

Jenom taková úvodní historka pro zasmání.

Ke spolupracovnici před týdnem přišla Romka, že chce na něco dávky. Leč vzhledem k zpřísňování systému sociální péče nepřinesla jedno lejstro z úřadu práce, pročež byla odmítnuta. To ale nějak neunesla a vyčetla úřednici:

,,Hele, koukej mi to přiznat, nebo uvidíš. Beztak si tě platíme z našich daní."

Načež úřednice prolétla letmo složku dané paní, zvedla obočí a říká: ,,Paní, heleďte se. Víte, co jsou to daně? Daně platíte z příjmu. A jak tady koukám do těch vašich papírů, tak vy jste v životě nepracovala. Dvacet let si tady chodíte pro dávky a ještě máte drzost, odvolávat se na nějaké daně.Tak mažte ven."

,,Já si na vás budu stěžovat."

,,To můžete." Odvětila spolupracovnice s ledovým klidem, což žadatelku zjevně dopálilo nad únosnou mez. Někdy je toho na člověka příliš. ,,Vy si na mně vždycky něco najdete," pohodila copem a zalomila rukama, jak mívají tihle ve zvyku, ,,Jste rasistka, říkaj to o vás všichni cikáni tady z XXX." Tak abyste věděli, jakže se to má s tím rasismem.

A pak něco podobné, tentokrát již k tématu článku.

Asi před rokem a půl přišli k nám dvě mongolky. Jedna jako tlumočnice. Že se chce zeptat, žvatlala první, na kamarádku, že tady byla už dřív a pobírala rodičovském příspěvek na dítě, ale pak se vrátila do Mongolska. Leč tam se jí nelíbilo, tak se vrátila zpátky a chtěla by být s dítětem doma a brát rodičovskej příspěvek znovu." - sarkastický vtip možná všem neobeznámeným nevyplyne. Věc se má tak. Obtěžkaná mongolka přijela do Čech, nikdy nikde nepracovala, ale i tak má nárok na 240 tisíc vyplácených průběžně čtyři roky. Po uplynutí této doby a vyprchání rodičovské se vrátila zpět do Mongolska, odkud se z neurčených důvodů vrátila a teď by ráda, abychom ji vypláceli mateřskou znovu.

Co si myslíte, jak to dopadlo? Ano. Peníze nedostala. Neměla nárok. Jenže příběh dosud nekončí.

Uběhl rok a tuhle si byla u nás znovu. Pro porodné. Za tu dobu otěhotněla. A znovu ji vyplácíme mateřskou. Od včerejška. Půl milionu člověku, který v životě tomuto státu nedal na daních ani korunu. Nutno podotnout, že paní česky neumí stále ani slovo.

--------------------------------

* za písmeny XXX se skrývá místní název působiště sociálního úřadu, mého pracoviště, který hodlám raději zamlčet.

Já nechci být "rasistka" (v uvozovkách, protože nemám předsudky vůči barvě pleti. Ale přiznejme si, že je tady jistá národnost, jež nás - ani ne barvou - jako přidrzlými způsoby vyvádí z obvyklé míry a hejbá nám žlučí podobně jako zemětřesení litosferickými deskami u Fukushimi). Ale to by nebyl normální den, kdyby alespoň jedna "potížistka" nepřišla a neotrávila člověku náladu. Jako dneska. Cikánka. Přichvátá, že chce zpětně dávky za tři měsíce. Jela do Německa a tam jí nevyšel záměr (tj. nedostala žádné sociální dávky, PROTOŽE MÁ NA NĚ NÁROK AŽ PO ODPRACOVANÉM ROCE a vrátila se nazpět) - tady jí hrozí, že dostane výpověď z nájmu (který neplatila) a požaduje za tři měsíce zpětně dávky. Přinese přitom z Německa nějaké lejstro, pročež povídám, že musí mít ověřený překlad. To něco málo, co z němčiny umím skutečně nestačí, abych louskala cizí dokumenty. Nehledě na to, že to nemůžu bez překladu použít k ospravedlnění žádosti. Načež ona, že byla u vedoucí, která ji tohle schválila. Po krátkém telefonátu s nadřízenou se prokázalo, že samozřejmě lhala. Jak bývá zvykem. Poslala jsem ji zpět pro ověřený překlad, abychom ji po obnovení sociálních plateb mohli vyplatit zpětně požadované peníze, které jsme ji zastavili. Samozřejmě, že se to neobešlo bez posílání do ženských intimních partií a četných připomínek, že bez peněz přijde o byt.

Je tedy naše vinna, že paní zmizí na několik měsíců do Německa, neplatí nájem a kvůli nevčasným platbám státu přijde o podnájem.

Je to vůbec legrace. Dva měsíce v Německu, tam nedostane žádné dávky, tak se vrací zpátky do naší republiky a tady má peníze jak v záložně. Rodičovskou. Přídavky na děti. Příspěvek na bydlení. Měsíčně víc, než si jako úřednice vyděláme.

Těším se, až přijde v pondělí znova. Protože jednak posílání peněz bylo minulý čtvrtek (takže do dalšího měsíce nám sem může chodit denodenně a nedostane ani korunu) a zejména záměrně neuvedla, že dostává alimenty od jakéhosi Bulhara. Paní bude zjevně nemile překvapená, že ji žádost zamítám.

A jelikož máme klientů požehnaně, toho by bohdá nebylo, abych neměla v rukávu ještě jeden případ

Ke spolupracovnici dnes přišla další "nepřizpůsobivá" se svoji neteří, předběhla plnou chodbičku lidí a povídá: ,,Vyplňte tu žádost, já neumím psát!" Když kolegyně odmítla, spustila brajgl, že oni jako zaměstnanci (původní výraz nahrazen značně korektnějším termínem) jsou tam pro ní a ať nekecají. Po upozornění, že vypisovat žádosti není pracovní náplní sociální dávkařky, nehledě že předběhla plnou čekárnu lidí, po krátkém lamentování spráskla ruce, sebrala občanku vhozenou na pracovní stůl a odešla, že ji ALESPOŇ HLAVIČKU vyplní doma neteř.

Byl to starý známý případ. Před půl rokem zfackovala jinou kolegyni, že ji - a teď pozor - odmítla vypsat žádost. Bylo to krátce poté, co nám na SSP zrušili kvůli úsporám ochrankáře.Tentokrát jsme mohli být rády, že se to neobešlo jen bez vulgarit. Když minule ztropila scénu, nesl se rozhovor podstatně ostřejším tónem.

"Tohle je diskriminace. Jste pí*a, ať vaše rodina pochcípá, vy d*vky gadžovský. Rakovinu na vás." Nakonec dala kolegyni pěstí do obličeje. Jak si myslíte, že to dopadlo? Pochopitelně to kolegyně bojácně zahrály do ztraceny. Místo aby holky zavolali policajty, vezmou ji nahoru a vypíší žádost s ní.

Jenom doufám, že doma je gramotná alespoň ta nateř. Ačkoli bych se divila. Podle statistik 50% Romů nedokončí ani základní školu. Kolik jich visí na sociálních dávkách nevím, ale dle mého skromného odhadu (85% má jenom základní vzdělání) to bude z tého pětiprocentní menšiny drtivá většina. Až založí vlastní politickou stranu a uspějí ve volbách, to bude teprve brajgl. Jako poslední komunální volby na Slovensku. Starostové, kteří nedokáží přečíst volební slib, rabují obecní rozpočet a vsi pustnou a stávají se romskými osadami přisátými dalším sosadlem na státní rozpočet. Ne. Nestraším. Skutečně uvažují o kandidatuře pro volby roku 2014. Ale to je jiná písnička.

Dovolte, abych se vám představila.

Nebo spíše nepředstavila, neboť k mému současnému pracovišti a jeho interním záležitostem mě váže povinnost mlčení. V případě, že by vedení spojilo tuhle internetovou stránku s mým jmémem, zavařila bych si v práci na pořádný problém. V podstatě bych neměla mluvit o ničem. O našich klientech. Vnitřních fungováním úřadu. Vedoucích. Platech. Problémech. Ale to byste neměli možnost zabrousit na zdejší blog, kdybych plaše klonila hlavu.

Říkejte mi třeba Julie. Jsem zaměstnankyně Úřadu práce, odboru Státní sociální podpory, pozicí dávkařka. Tedy jinými slovy - já jsem jedna z těch paní, přes které jdou vaše žádosti o sociální dávky, která je posuzuje, zamítá a povoluje. Jako taková přicházím do styku každý den s řadou klientů. Vím, jak to na SSP - tak říkajíc - chodí. A nemyslím jenom porovnávání žádostí s platnou legislativou. Znám, kde se dávky zneužívají. Kde tečou peníze proudem do slepých míst. Jaké mají SSP problémy a jak vypadají ve skutečnosti pokusy o ,,restrukturalizaci" ÚP (tj. Úřady práce) se SSP prováděné ministrem Drábkem. Zkrátka představuji takový pohled zdola. Který vám televize ani média rozhodně nenabídnou.

A proč tohle vlastně dělám? Jednoduše. Jednoho krásného dne jsem nevydržela v sobě dusit zlost a ponížení, marnost nad vším konáním a rozhodla jsem se z negativních pocitů vypsat. Úžasně se mi ulevilo. Přiznávám. Ale hlavně - myslím, že i obyčejní občané by měli vědět, co obnáší taková práce a jak to vlastně na ,,sociální podpoře" vypadá. Snad to některým otevře oči, že sociální péči využívá/zneužívá daleko víc lidí, než si připouštíme a spíše než záchraná síť, funguje jako kasička pro otrlé.

Doufám, že mé psaní nebude dvakrát marné. A že alespoň někoho přesvědčím, jakže všivácky se to ve zdejším státě se sociální podporou má.

Vaše Julie, řečená Kdovíjaká